Pavel Čech
POLI
Daniel Bláha
DUNDEE
Daniel Rezek
RÉZA
Ondřej Bílý
PRINCE
Tomáš Kelich
KELACZ
Michal Brož
Michal
Zdeněk Čuřík
ČURDA
1.Místo | Tonda Team | 173:43 | 373:136 | 54 bodů |
2.Místo | RyBa | 131:85 | 300:226 | 45 bodů |
3.Místo | Ještěrka | 132:84 | 301:223 | 42 bodů |
4.Místo | Pepíno | 132:84 | 300:221 | 32 bodů |
5.Místo | Uraňáci | 110:106 | 263:265 | 31 bodů |
6.Místo | Kačabka B | 101:115 | 253:278 | 19 bodů |
7.Místo | Progresa | 88:128 | 232:302 | 15 bodů |
8.Místo | Vosavnose | 92:124 | 239:285 | 13 bodů |
9.Místo | Vočko Team | 82:134 | 217:303 | 10 bodů |
10.Místo | Starý Hadry | 39:177 | 137:376 | 4 body |
Je pátek a dorazili jsme do Buldoka, kde se pomalu slejzalo i Vočko. My jsme čekali na Réziče a paxe asi půl hodky rozehrávali. Kolem sedmé začalo naše již 3. derby a bylo na co koukat. Skóre se přelívalo ze strany na stranu a nikdo neutek na rozdíl dvou her. Vůbec se nám ale nepovedly jedničky, oboje sme prohráli (budem muset víc trénovat), a tak zápas skončil zaslouženou remízou.
Konečně sme hráli na domácí půdě a průběh byl celkem jednoznačnej. Ve dvojičkách sme byli suveréní a ztratili sme jen čtyřky a jedny jedničky. Po zápase jsme nafotili nějaký fotky, ale bez Réziče, kterej se silně podroušen odpotácel domů aniž by řek aspoň čus. Jinak Michal zase nehrál, pořád je nemocnej.
Do Bažiny jsme dorazily ve složení Poli, Réza, Dundee a Keláč. Ryba proti nám postavila svou nejsilnější čtyřku a ta se představila ve skvělé formě, což se potvrdilo hned v úvodu, kdysme projeli všechny dvojičky, jelikož sme vůbec nedotahovali zápasy do vítězného konce, což se nám vesele dařilo i dál.
Pak tříprsťák vyhrál jedničky a zvládli sme i čtyřky a stav byl přijatelnější 2:4. Další dvě hry se jen skóre posunulo na 3:5 a přišla asi rozhodujcí hra kdy Poli s Keláčem ve třetím legu vedli už 4:1, ale fatálně to projeli. Ryba si pak už nenechala vítězství utíct a zaslouženě zvítězila.
Tak sme si chtěli f pátek spravit chuť po prohře s Rybou a hned nahnat body. Jenže Progresa vedená mazákem Králíčkem nás zaskočila. Kluci hráli fakt dobře a když se jim dařila i ta část hry o mantinely, jaxe u nás říká trefně, padaly samý haluzky (a že jich nebylo málo), bylo vymalováno.No co no, tadle sezóna asi nebude podle našich předstaf, ale jedeme dál. Každopádně poprvé hrál i náš nový útočník Michal, úvodní zápas sic s Keláčem prohrál, ale s Rézou v obraně se už chytil a sázel to tam.
Tak tuhle sobotu jsme se zas po delší době sešli v Bull dogu, abychom odehráli ligový zápas. Tentokrát nás čekala Vosavnose a nebyl to nikterak lehký soupeř, kterého bychom měli podcenit. To naznačili borci (a borkyně) z Vosy hned v prvních čtyřech zápasech, po kterých to pro nás nevypadalo vůbec dobře a prohrávali jsme již 3:1. Pak jsme ale vyhráli jedničky a nezaváhali jsme ani v čtyřkách, čímž jsme srovnali stav po první polovině na 3:3. Druhá polovina už se pro nás stala jasnou záležitostí a po pouze jednom prohraném zápase jsme tento mač nakonec dotáhli do vítězného konce 8:4. Po několika předešlých nepovedených zápasech, kdy nám chyběla i trocha toho štěstí jsme tedy konečně zase vyhráli.
V sobotu jsme se slezli kolem sedmé kromě Prince na Káče. Po chvíli dorazili i soupeři v početné skupině asi deseti lidí. Po rozehrání se v osm začalo a jak už bývá naším zvykem začátek sme nezachytili a prohrávali 1:3, načež Dee projel i jedničky = 1:4. Plni optimismu sme se vrhli na naši nejsilnější zbraň čtyřky a stáhli na 2:4. Na další zápasy nastoupil Kel a Dee místo mě a Michala, škoda jen že zápas, kdy hráli spolu nedotáhli do vítězství když měli jeden matchball, jinač ostatní klání s Rézičem a Čurdou vyhráli a tedy srovnali staf na 5:5. Poté sem se rozpink s Čurdou kdože to půjde na jedničky a bohužel sem byl lepší a taxem nastoupil. Jenže sem byl krizovej, druhej leg sem sice vyhrál, ale ve třetim sem si neškrt, vůbec to vepředu nešlo. Poslední hru měli zachránit v ten den nejlepší dvojice Rézič s Čurdou a začali parádně výhrou v prvnim legu, jenže paxe soupeři zmohli a otočili, škoda. Každopádně se hrálo ve výborné atmosféře. Hlavně ke konci bylo kolem stolů narváno a bouřlivě se povzbuzovalo a při každém gólu se mohutně tleskalo.
Chýlilo se k poslednímu ligovému zápasu v této sezóně a valil sem si to s Keláčem v dobré náladě do Ještěrky. Byl příjemný mrazivý vzdoušek a kouřilo se nám vod dršek, což se ještě více znásobilo po vstupu a usazení mezi spoluhráče u stolu. Ihned nám bylo veseleji a šli sme se rozpinknout a přivítat s hostitely. Něgdy v té době mi Čurda též oznámil, že Réza asi nepříde, že má f prdeli mobil a že se s nim za těch pár dní neviděl a tak asi neví že hrajem. Jako obvykle se nám poved začátek a po prvních dvojičkách sme rupali 1-3, paxem to prosral s kápem ještěrek 1-4. Přišli čtyřky a tradiční dotahování skóre 2-4. Další dvojičky byly brutálně vyrovnaný 4-6. Na jedničky si věřil Michal a oprávněně. Úplně soupeře rozmet 5-6. Dee posilňen výhrama a já smě měli zachránit remízu. Jenže fše se seběhlo strašně rychle: vhoz, dee nemá míček, má ho útočník, já chytám a nahazuju, míček má obránce, míček je v naší brance...5-7 prohra, ale pěknej zápas, máme co vracet.
Taxme se po dlouhé době, teda spíš vůbec poprvé, sešli v celý sestavě kolem pátý na Káče. Následoval rozpink a dilema kdožeto teda jako začne. Nakonec sme postavili Rézu, Keláče, Čuryho a Michala. Jako obvykle to zas nevyšlo a jedinej Michal s Čurdou vyhráli 1-3. Pak Michal znovu dokázal že mu jedničky šlapou 2-3. Následovaly čtyřky, ale co to, v rozhodujcim legu šup 5 manťáčků 2-4. Na další dvojhry zůstal Michal a naskočil sem já, Dee a Prince. Sic sem obě své hry vyhrál, ostatní sme ovšem rupli 4-6. Na druhé ´jedničky šel Dee, jenže proti sobě měl silnou personu, Kapitána uraňáků, a ač se bil jak lef, nestačilo to 4-7. Na volný nasazení si spravil Réza chuť a s Michalem upravili na konečných 5-7.
No tak konečně sme nelůzřili a ve čtvrtém derby jsem nedali soupeři šanci se výrazněji prosadit. Hrálo se ve složení Poli, Malee, Keláč a Dee, kterého poté vystřídal z práce vracejíse Rézič. Nemá smysl rozepisovat jednotilivé hry, fšichni hrály dobře. Teď už jen v klidu došmrdlat né moc povedenou sezónu. Akorát nás všechny mrzí že sme takovej klepec dali zrovna Vočkařům a ne někomu kdoby si to zasloužil, mno nic, držíme vám kluci palce, a ne že se na to vyserete.
Na utkání proti Starým hadrům jsme se těšili. Jednak z toho důvodu, že jsme do tohoto milého pajzlíku chodili kalit již v době, kdy jsme o fotbálkové lize neměli ještě ani tušení, a též proto, že tři bodíky jsme už před zápasem považovali za naše. Není proto divu, že jsme bez váhání zahulili. Prince nás ovšem zapomněl upozornit, že svůj model výstižně pojmenoval 'Dobrou noc', a tak hned na začátek projel Dundee oba střelecké závody s domácím Doležalem, který poté přehrál v jedničkách i Maleeho. Stav 3:2 pro Hadry si říkal o střídání, a tak za Prince a Čuryho nastoupili Poli s Keláčem. Neponechali jsme již nic náhodě a otočili to na 3:7 pro nás. Za rozhodnutého stavu zkusil Čury jedničky a pak s Princem i volné nasazení, ale Hadrákům to ten den šlo od ruky, takže výsledkem je zdánlivě těsná výhra 5:7. Ač toho nebylo zas tolik co oslavovat, jindy velice příjemná obsluha nás téměř násilím vyhazovala kolem čtvrté hodiny ranní úplně našrot. Škoda jen, že toto byl zřejmě poslední ligový dýchánek u Starých dobrých hadrů.
Do zápasu proti druhému týmu naší skupiny jsme nastoupili v úplné sestavě, což se bohužel nedá říci o soupeři, který nás opět nepodcenil a dorazil v nejsilnějším čtyřčlenném složení. Nejprve jsme nasadili Rézu, Maleeho, Poliho a Prince a stav po prvních dvou utkáních byl překvapivě 2:0 pro nás. Na takovéto začátky však nejsme v lize zvyklí, a tak nás to zaskočilo. Toho protihráči využili, následující dva duely vyhráli a poté, co jsme projeli čtyřky, ujali se vedení. V následujících jedničkách nastoupil Malee proti mimořádně potentnímu Lexičovi, ale překvapení se nekonalo. Po střídání zůstal ve hře Malee a nastoupili Dundee, Keláč a Čurda. Rozjetý Lexič ani mladík Mádlík nám nedali moc příležitostí prosadit se, takže vyhráli jen Malee s Keláčem proti Pavle a kapitánovi Ondrovi. Stav 3:7 byl ten den stejně beznadějný jako protesty slávistů na neuznaný gól. Poli si pak vytáhl nejkratší zápalku a nastoupil proti rozenému jedničkáři Mádlíkovi. Veškerá snaha však byla marná. Na poslední zápas si věřili Dundee s Princem, kteří chtěli prolomit svoji šňůru společných ligových proher. Ve volném nasazení s nasazením života se jim to proti Lexičovi a Ondrovi skutečně podařilo, a tak odveta dopadla stejně jako zápas v Bažině 4:8. Nehráli jsme špatně, ale soupeř se na Kačabce cítil jako Ryba ve vodě, která je v pohodě, takže jim nezbývá než popřát hodně zdaru na cestě do první ligy.
Tento zápas měl být krutou odvetou za předchozí souboj, ve kterém nás řezníci z Progresy porazili zajímavými kulečníkovými góly o všechny dostupné mantinely. Nikdo z nás si nepřipouštěl, že by se něco podobného mohlo zopakovat a skutečně, haluzů padlo v porovnání s minulým mačem minimum. Ale... Bylo hned několik věcí, které nám po příchodu na soupeřovu půdu doslova vyrazily dech. Na kraji ponuré místnosti osvícené jen dvěma červenými lampičkami se na minipódiu tyčil na první pohled dosluhující penzista od Rosengartů. Plocha na bázi zkosené U-rampy nás proto zas tak nepřekvapila, ale po prvním pokusu ochočit si staříka jsme se zděsili. Téměř všichni panáčci drželi na madlech snad jen silou vůle a při rychlejším pohybu s tyčí se vlnili jako nadržený Travolta při lambádě. Efekt je domyslitelný, na trojce si zkrátka nahrávat nešlo, a když, tak jen elko na středního, které mělo tu (ne)výhodu, že nikdo včetně střílejícího netušil, kam se míček odrazí. Začali jsme ve složení Réza, Malee, Poli a Čurda. Po první části jsme vedli 3:1. Chvilka odpočinku a Malee šel na jedničky. Ale co to? U fotbálku hrají nějací cizí burani a na naše prosby o uvolnění stolu nereagují. Po několika marných pokusech vysvětlit jim, cože to znamená slovo liga, to raději vzdáváme. Po šesté hře jim naštěstí z urputného protáčení došly síly, a tak se odebrali pryč, zřejmě ven hrát kuličky. Malee proti Reichičovi neuspěl. Ve čtyřkách jsme neproměnili několik mečbolů a rovněž je projeli. Za vyrovnaného stavu nadešel čas střídání. K Rézovi se připojili Dundee, Keláč a Prince a po druhé sérii bylo skóre 5:5. Na druhé jedničky se nikomu moc nechtělo, a tak proti domácímu Michalovi dostal příležitost hrychtivý Čurda. Nevyužil jí, a tak byla záchrana naší cti na Maleem s Polim. Ale ale, copak to? Nečekaný výpadek proudu u fotbálku nám dával šanci vyhrát kontumačně. Nikdo nedokázal přesvědčit třígenerační fotbálek, aby se znovu rozsvítil a zdálo se, že jeho dny jsou již sečteny. V čase, kdy už se pivo netočilo a my byli na odchodu, přiběhl někdo ze soupeřů s prodlužovačkou a napojil se z vedlejší místnosti. V následující hře se vynervovaným klukům vyhrát nepodařilo, takže se zrodila naše již čtvrtá nejtěsnější prohra v této sezóně. V tuto chvíli netuším, jaké tento zápas bude mít následky, jisté ale je, že se včera nemálo z nás psychicky zhroutilo a tik v levém oku doprovázený nepřiměřeným slintáním je alespoň u mě toho důkazem. Progresáci, nehráli jste špatně, naopak, ale vaše domácí hřiště je vážně ostudou! Nic ve zlém.
Jak už bývá u zápasů v domácím prostředí zvykem, sešli jsme se v kompletním složení. Později se však ukázalo, že Réza dorazil jen proto, aby nám oznámil, že s ním nemusíme počítat. Jelikož pro své rozhodnutí neměl žádné vysvětlení, pátrali jsme a zjistilo se, že se o dnešním utkání dozvěděl od kapitána až včera. Pravda, nikoli od Poliho, nýbrž od kapitána soupeřů Jůni, ale i tak jsme pro jeho chování neměli pochopení. Rézu to ještě více popudilo a stáhl se do ústraní, kde začal s držením protestní hladovky. Na úvod tedy nastoupili Dundee, Malee, Keláč a Čurda. Vyrovnaná střetnutí skončila poměrem 2:2. Na jedničky soupeř nasadil hráče jménem Kostlivý, což na naší straně vyvolalo rozpaky a spekulovalo se, zdali by proti němu neměl nastoupit do půli těla svlečený Dundee. Nakonec se tyčí chopil Malee a celkem hladce vyhrál. Ve čtyřkách jsme po dlouhé době rovněž zvítězili a hned nám bylo veseleji. Radost měl i Réza, který byl přistižen šmírujíce za dveřmi, což se snažil odůvodnit tím, že přinesl svoji demisi a cpal nám svůj nezaplacený účet. Střídání se proto týkalo pouze obránců, a tak naskočili na led Poli s Princem. Duely byly opět velice vyrovnané, a tak Poli nastupoval na druhé jedničky proti Jůňovi za stavu 6:4 pro nás. Souboj kapitánů se proměnil v nervydrásající drama, ze kterého vyšel vítězně náš borec, jehož den poté povolalo vedení áčka na zápas proti LSD. Na volné nasazení šel Keláč spolu s jediným útočníkem, který ten den při hře nic nepokazil - remcajícím Rézou, jenž po těsném vítězství soupeřů prohlásil svoji prohru za demonstrativní. Protihráči hráli dobře, zejména obránce Ilja Ibragimov nám předvedl důslednou ruskou školu a byl u všech pěti výher Vosáků, ale nic jim to nebylo platné, neboť ten den se na nás štěstí snad konečně začalo usmívat. Těžko však odhadnout, kdy se na nás znovu zaculí Réza.
Tak je to za námi. Tentokrát se nebudeme odvolávat na křivé stoly, rugbyové míčky, obdržené šmucky či zkalený zrak, neboť soupeř nás regulérně přehrál. Nejen v poslední době budí tento kompaktní celek respekt, není proto divu, že se Réza již druhým týdnem skrývá u babičky poblíž Bagdádu, Prince jako na potvoru zrovna včera slavil osmnáctiny své sestry, na čemž je podezřelé to, že jsou jednovaječná dvojčata a jemu bude v září třiadvacet a Čurda si v předvečer zápasu nechal pravou ruku přejet tramvají. Na popravu do Rytíře jsme proto dorazili jen ve čtyřech. Jakmile nám Poli sejmul pásku z očí, roubík z úst a náramky z rukou, jali jsme se rozprchnouti. Ocelové koule na řetězu u našich nohou byly však proti. Nezbývalo než se podvolit a chopit se madel. Ještě předtím se však domácím při přípravě hřiště podařilo roztříštit sklo na fotbálku a místní výčepák po nich pod pohrůžkou kontaktu Státní bezpečnosti vyžadoval náhradu ve výši dvou tisíc korun. Nabuzení protihráči nás proto nešetřili a s každou jejich další střelou bylo evidentnější, že v míčku vidí hostinského oko. V první sadě se nám podařilo vyhrát jeden duel. V jedničkách porazil Mirek Maso Mlejnek Dundeeho, jemuž při hře zjevně vadilo jeho kovové závaží. Ze čtyřek také vyšli vítězně Toníkové, čímž nás definitivně zlomili. V tu chvíli prosili Malee, Keláč i Dundee kapitána, aby ukončil jejich trápení trestaneckou koulí a nastavovali hlavy, leč Poli byl neoblomný. Ve druhé sérii se nám podařilo rovněž jednou zvítězit. Pak nastoupil Malee proti jednomu z bratří Králíků, ale hra mu nesedla a projel jí. V posledním klání se nám podařilo získat ještě jeden skalp, ale i tak jsme neodvrátili nejvyšší porážku v této nevydařené sezóně. Nutno však podotknout, že jsme nehráli nijak zle a hlavně Poli podržel, dvakrát vyhrál s Dundeem a jednou s Maleem. Všeobecně je Tonda team považován za nejlepší tým hrající druhou ligu, takže nás může alespoň těšit to, že utkání s tímto seskupením bez slabin chvílemi připomínalo vyrovnaný pěstní souboj mezi Godzillou a Rákosníčkem.
Bylo nám fajn. Seděli jsme na čerstvě otevřené zahrádce na Kačabce, slunili se a popíjeli nejlepší pivko v Praze. Škoda, že u toho nezůstalo... Na odvetu s Ještěrkou jsme se těšili snad více než na Jaro. Sešli jsme se téměř všichni. Jenom Čurda si, prý nechtěně, přejel srůstající pravačku snowboardem. Originalita se mu upřít nedá, jen se bojíme, jakou nehodu zinscenuje před příštím zápasem. Do zápisu z utkání byli na začátek vyplněni Réza, Malee, Poli a Prince. Rozčarování přišlo vzápětí v podobě třech krutých proher. Vyhrát dokázal jen Prince s Rezonátorem, který se na utkání celý den pilně připravoval v posilovně. V jedničkách si to rozdali Dundee s kapitánem hostí Stíhou a mač to byl velice vyrovnaný, z čehož vůbec neměl radost náš rádobyborec, který nejenže těsně prohrál, ale protože první polovinu platili domácí, ještě jej to stálo tři pětky. Následující čtyřky jsme absolutně nezvládli a právem pohořeli - 1:5. Na druhý poločas byli nasazeni Keláč s Dundeem a nepříznivý stav se měnil na přijatelných 4:6, když překvapivě prohrála jen nestřídající dvojice Poli s Rézou. Tou dobou bylo již po zavírací době a místní personál nám to dával jasně najevo. Sice nás potěšilo, že někdo z Kačabky o naše střetnutí konečně projevil zájem, nicméně číšnice stojící u zásuvky, jednou rukou držící napájecí šňůru od fotbálku a na druhé významně sledující hodinky, nebyla tím nejideálnějším fanouškem. Připočteme-li k tomu naše den ode dne křivější fotbálkové stoly, bylo se za co stydět. Hodně to ovlivnilo závěr zápasu, ve kterém nejprve Poli podlehl vlasatému Vlastovi a poté ve volném nasazení nevyhrál ani odpočatý Malee s Rézou. Těžko říct, kde se to zvrtlo, ale někde určitě. Někoho rozhodil přístup domácí obsluhy a jiného vystíhovalo chování protihráče Stíhy. Dvojnásob nás tentokrát zamrzelo zjištění, že počet našich fandů je srovnatelný s množstvím soli v přeslazeném čaji a v porovnání s ďábelským gulášem uvařeným v kotli, pod kterým nám zatopili onehdy v Ještěrce, to byla včera ze strany našich příznivců přihřátá kašička v rendlíku od maminky.
Na výpravu do Příbrami jsme se vydali v pěti bez Prince a Čurdy, jemuž při pálení čarodejnic chytla pravá paže, kterou si před tím nedopatřením polil kanystrem éteru. Okolo páté hodiny odpolední přistavil Réza své šídlo pochybné značky a ubalil štrůdl z jakéhosi halucinogenního skunku, aby nám cesta rychleji utekla. A opravdu, ve stošedesátikilometrové rychlosti, umocněné Rézičovým oblíbeným, hlasitě puštěným psychotechnem, jsme se moc nenudili. Jízda to byla vskutku parádní. Čas od času si někdo všiml protijedoucího kamiónu, který jsme o pár centimetrů minuli a informoval o něm Rézu. Při projíždění příměstskými křižovatkami jsme všichni včetně řidiče zavírali oči, neboť nikdo netušil, jsme -li na hlavní. Na určené místo jsme však dorazili relativně v pořádku. Jelikož nás nikdo předem neupozornil, že cesta na soupeřovo hřiště vede přes drogerii, byli jsme při vstupu do ní překvapeni. To se však nedá říci o místní prodavačce, která vidíce naše oční rudoklasy automaticky sáhla pod pult a namarkovala pět toluenů. Po zdolání sklepní katakomby, nacházející se za obchodem, jsme konečně stanuli v malé příjemné hospůdce, kde nás hostitelé vřele uvítali. Po prvotním zahnání žízně nastoupili Poli, Keláč, Dundee a Malee k zápasu. Následovaly jedničky v Maleeho podání, čtyřky a na druhou polovinu naskočil Réza za Dundeeho. Další dvě hry a stav byl více než neuvěřitelný - 8:0 pro nás! Poté se štěstí trochu otočilo a následující tři střetnutí jsme prohráli všechny až ve třetím legu, když v tom posledním nestačil Dundee na čest zachraňujícího kapitána soupeřů Peciho. Poslední zápas si dali Dundee s Rézou a výhrou stanovili výsledek na překvapivých 3:9. Všichni jsme podali vzácně vyrovnaný výkon, když každý z nás zaváhal jen jednou. Probuzení z ligového kómatu však přišlo pozdě a díky Rézičově technomodelu při něm odumřelo kvantum mozkových buněk. Přesto stál tento prvomájový výlet za to.
Uplynuly tři měsíce od posledního zápasu sezóny, a protože mi připadá zbabělé nerozebrat náš největší debakl v lize, dovolte mi, abych vás stručně, tak jak moje vynechávající paměť dovoluje, seznámil s tím, co se onoho květnového večera vlastně stalo. Začalo to celkem nevině...
"Tak jdem?", spíše než jako otázka, znělo to jak rozkaz. Malee stočil pohled k divně pomuchlané cigaretě na stole, povytáhl obočí a zeptal se ještě jednou. Až na Rézu jsme všichni váhali. Dneska přece musíme těm cucákům ukázat, kdože je druhý nejlepší foosballový tým na Košíku a navíc, minulé dva zápasy s nimi jsme prohráli. Obzvláště si pamatujeme poslední utkání z našeho působení ve třetí lize, kdy nám dali 10:2 a zkazili nám tak nejen radost z celkově druhého místa, ale hlavně celé prázdniny. Na druhou stranu jsme neměli co ztratit, protože už před zápasem jsme měli šesté místo v lize jisté a na páté nám chybělo asi dvacet bodů. Než jsme se stačili rozmyslet, už mě a Poliho držel Réza za límec a vlekl nás ven, popostrkujíce před sebou Keláče s Princem...
"Hraj něco !!!", řve na mě Bachy z áčka a já si uvědomuji, že nestojím frontu na pivo, ale že zápas s Pepínem již dávno začal. Snažím se vzpamatovat a mrknu na počítadlo. "To už je 5:0 ?!!", lomcuji s Princem, hrajícím se mnou, ale nemohu jej vzbudit. "Ne vole, čumíš na svou zálohu!", Bachy nechápavě kroutí hlavou a informuje mě o tom, že stav už je stejně beznadějný, ale že bychom alespoň měli vstřelit gól, když se to v předchozích osmi zápasech nikomu z nás nepodařilo. Promnu si oči a prosím Bachyho, aby mě profackoval. Levý hák jsem nečekal, a tak mi chvilku trvá, než se znovu chopím tyčí. Zabralo to, už vidím jen dvojitě, navíc mám hned míček na trojce. Nahrávka zpátky na zálohu a nekompromisní zetko pod břevno. Radostí řvu jako tur do té doby, než spatřím protihráče posunujícího korálek na počítadle svým směrem. Ještě než se stačím ohradit, upozorní mě Bachy, že hraji za žluté. Shýbám se pro ležícího Prince a za potupného posměchu soupeřů opouštíme Kačabku...
Netvrdím, že za střízlivého stavu bychom našlápnuté Pepíno porazili, ale takhle jsme působili ještě odevzdanějším dojmem, než náš nároďák v letošním semifinále s Kanadou. Hrůza, děs. Doufejme, že si z tohoto nešťastného utkání vezmeme ponaučení a příští sezónu již nebudeme před zápasy dopovat, alespoň ne Maleeho modely. Bude to o to snazší, že Malee přestupuje právě do Pepína. Není to podivná náhoda? Prosákly se k nám zvěsti, že Malee byl hráčem Pepína již od začátku minulé sezóny a modely, ze kterých jsme tahali před každým zápasem proti jeho spoluhráčům, se pro tento účel za peníze Pepíňáků dovážely až z Uruguaye! Inu, jasná zákulisní machinace. Fotbálek je zřejmě na nejlepší cestě stát se profesionálním sportem.