Léto odeznělo, snědá těla vypracovaná plaváním v moři opět vybledla a ochabla a do toho začala škola, která se sice už nikoho z nás netýká, ale houfy mladých bezstarostných děcek v ranní zácpě na nás v našem pokročilém věku nepůsobí nikterak pozitivně. Zkrátka podzimní deprese jako vyšitá a nebýt tolik očekávaného začátku Rosengart ligy, zřejmě už vleže zkoumáme terén pod Nuselákem. Prázdniny se navíc nesly ve znamení ztrát. Náš tým ztratil nadějného zrádce Maleeho, Poli v deliriu znovu ztratil mobila a Réza v euforii konečně ztratil panictví. Nemluvě o Čurym, který se ztratil úplně a jen čas od času nám pošle vtipný dopis, ve kterém tvrdí, že jej unesli řezníci z Vočka a žádají kontumaci nadcházejícího zápasu v jejich prospěch. Je vážně vynalézavý, neboť naposledy přiložil i vytrhané chlupy z podpaží a celé nehty z palců na nohou. Nicméně 27. září jsme vstoupili do naší třetí ligové sezóny, a to zápasem s celkem, jenž loni budil respekt již samotným svým názvem - Mechanicus Cruttor. Chlapci se sice ve snaze zmásti soupeře přejmenovali, ale na nás si nepřišli. Nepodcenili jsme je a utkání domluvili na sobotu, abychom mohli naše předem jisté vítězství řádně zapít. Do konopného doupěte zvaného Tandem bar jsme přijeli v kompletní sestavě, což od tohoto ročníku znamená v pěti. Proti druholigovému nováčkovi se uvedli Poli, Keláč, Dundee a Réza a po první části byl stav vyrovnaný 2:2. Další dva zápasy vyzněly jednoznačně v náš prospěch. Dundee vyhrál jedničky a následujícími čtyřkami jsme si připomněli zašlou jistotu v této disciplíně. Poté Keláč přenechal místo v sestavě Princovi. Soupeř využil našeho ukolébání se a se zatnutými zuby srovnal stav na 5:5. Po krátké pauze čekal na Poliho nejvyrovnanější hráč domácích Vávra, který do té doby nic neprohrál. Prohrál. Na volné nasazení nastoupili proti sobě ten den nejlépe hrající páry Poli s Dundeem proti Prochymu s Vávrou a utkání bylo plně v režii naší dvojice. Výhra tedy nakonec těsná, ale o to více je potěšující, že jsme jasně vyhráli oboje jedničky, které nám vloni dělaly takové potíže. Že by se po minulé sezóně, ve které jsme tolik zápasů projeli v koncovce 5:7, od nás smůla konečně odlepila? Výsledek možná naznačuje, komu jsme ji předali. Uvidíme, necháme se překvapit. Jisté ale je, že o víkendu zvítězila zkušenost.

Se sympaťáky z Vočka jsme spjati již od našich raných ligových prvopočátků. Byli to právě oni, kdož nám nakonec vyfoukli první místo v našem premiérovém ročníku ve třetí lize a stejně jako nám, i jim se vstup do ligy druhé příliš nevydařil. Souboje s nimi bývají příjemnou oddechovou záležitostí, navíc vyšperkovanou tím, že se nám proti nim v poslední době daří. O prázdninách však Vočkaři posilovali, což nebylo znát ani tak na jejich muskulaturách, jako spíše na tom, že se mezi nimi objevili dvě nové tváře. Konkrétně Bachy z Kačabky A, který byl na první ligu příliš dobrý a vysmátý zelenáč s infantilní přezdívkou Dudlík. Sice nevíme přesně, jak početná je jejich hráčská základna, každopádně na Káče se tentokráte sešli v osmi. My začali v prověřeném složení - Réza, Dundee, Poli a Keláč. V první sadě jsme s trochou tolik potřebného štěstí vyhráli všechny čtyři duely, takže nachcípaný Dundee nastupoval na jedničky za příznivého stavu s nudlí u nosu. Utřel však nos, neboť si nedal bacha na Bachyho a těsně prohrál. Ve čtyřkách jsme opět zvítězili a byli jsme na koni. Po nich podle ohraného scénáře vystřídal Prince stoprocentního Keláče a po dalších dvou výhrách jsme mohli začít slavit. Radost nám nemohly zkazit ani dva o Princův vous projeté zápasy, které si však soupeři vyhrát zasloužili. Zbývá ještě dodat, že ve druhých jedničkách Poli porazil kapitána hostí Pepu, a také to, že podle opojného stavu všech zúčastněných bylo těžko rozpoznat, kdo ten večer vlastně vyhrál. Zkrátka libový ligový zápas jak má být.

Za devatero horami a devatero řekami, za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a pak vakuovaná prodávat, žil byl, pil blil, král Keláč IV. se svojí spanilou dcerou Pólinkou, kterou si již dlouhá léta nechtěl nikdo vzít, neboť si ve třinácti ulítla s retardovaným zoofilním podkoním a tři měsíce nato porodila syna, kterému proto, že ani v pubertě nedokázal zadržet moč, začala říkat Čůry. Jednoho dne tohoto nechtěného nemanželského netvora unesli, tentokráte vyčůraní to skřítci Hadráci, požadující za něj třicet hadrů v drobných bankovkách. Král byl však chudý, veškeré své finance investoval do nezbytných plastických operací svého vnoučka a zbytek utratil za nákladný koníček, jenž pěstoval od jeho narození, a to za alkoholismus. Nezbývalo než vyrvat nebohé děcko ze spárů hamižných skřetů násilím. Panovník však musel své vojsko ze zřejmých důvodů propustit, a tak jediným mužem, který mu zbyl, byl věrný dvorní šašek Tříprsťák. Napravený to kapsář, který svou živnost musel opustit poté, co na katově špalku postupně zanechal sedmnáct prstů a pochopil, že bude-li krást dále, neutře si ani prdel. A tak se panovník, princezna a šašek shromáždili na kopci nad Hadráckou slují, vyzbrojeni vařečkami a pojízdným mixérem. Co se však nestalo, najednou, kde se vzal, tu se vzal a Pólince naději, že by si ji vzal, zase hned vzal, přihřátý Prince na svém ryzákovi Rézákovi a pošilhávajíce po kašparovi, nabídl svou pomoc. Schylovalo se ke krutému boji... První fáze bitvy dopadla pro naši pětici skvěle, když vše vybojovala bez ztráty květinky, jen Tříprsťák, kterému kryl záda Prince, přišel o věneček. Poté navíc v čestném boji jeden na jednoho dostal na svou potrhanou prdel od hadrového vůdce, a když v následující hromadné bitce začali mít navrch nepřátelé, šlo do tuhého. Ale nebudeme vás dále napínat, všechno dobře dopadlo. Naši hrdinové nakonec přece jen zvítězili, Čůry se vrátil k mamince, která ho obratem poslala na Oxford, kde svým zjevem bavil o přestávkách ve vitríně studenty a oni jej zato naučili močit do pisoáru, Prince přesvědčil Tříprsťáka, že na počtu prstů ve společné loži nezáleží, čímž dal jeho přezdívce zcela jiný rozměr, statného oře Rézáka prodali levně do masokombinátu, no a co se stalo s naší Pólinkou, ptáte se? Jistěže našla toho pravého, jak už to v pohádkách bývá. Král se jí svěřil, že než se vypracoval, býval podkoním, a že jeho láska k ní není pouze otcovská a šťastně spolu (soulo)žili, dokud vládce mohl. Tak, dobrou noc děti a hybaj na kutě.

Za sedmero půlitry a sedmero nadýchání se čerstvého vzduchu u kaštanu před Káčou, jsme se zhostili dalšího hrdinského činu stanout proti obávaným borcům z Lidí, kteří mi jistě neprávem připadjí jako samotáři, leč každý z nich prý žije Sám Doma. Toho dne má paměť nebyla zrovna nejbystřejší, avšak jistých důležitých okolností, co se našeho boje týče, jsem si ihned všimnul. Prvním, na výsost dokazujícím příkladem může být, že zas a znova jsem se podivoval nad vrchovatostí našich plných žejdlíků od madame vrchní. Do té doby, ovšem, než mi spadla pěna. Ale i to každý zkušený harcovník z party našich dobrodruhů statečně překousl. Další velkou překážku jsme vyřešili přímo při samotném zápalu boje. Nezvykle podezřelý klid na bitevním poli jen přerušovaly podivné zvuky vycházející z vedlejší místnosti. Jak jsme se později dozvěděli od místních domorodců, ty zvuky byly nazývány slovem Country. Všichni jen nevěřícně obraceli oči v sloup a navzájem se ptali, kdepak to je ta mašinka na pjet korun, co tak pjekně hrála. V tom, jak z čistého nebe, zjevil se nám v hlavách spásný nápad. I počali jsme se modlit. Venku, na vzduchu, u kaštanu. Možná to bylo nečekané, možná že někteří nevěřící to budou zpochybňovat se slovy halucinace dodnes, ale tehdy se stalo něco neskutečného. Jak ze samotného vesmíru připlula k nám tvář našeho straceného bratra. Nebylo potřeba slov. Všichni pochopili Čuryho požehnání a věděli, že o našem vítězném osudu rozhodly vyšší síly.

Předlouho odkládanému zápasu předcházela celá řada nedorozumění, která se vyhrotila v to, že nám dokonce hrozila kontumace. Kapitán domácích totiž asi před třemi týdny povolal v Ojai svoji družinu a následně se cítil dotčen, když jsme na utkání nedorazili. Není divu, když o tom nikoho z nás neinformoval. Možná, že se s námi snažil spojit, ale zřejmě jen telepaticky, a tak jsme se o této nemilé skutečnosti dozvěděli až od vedení ČFO. Pravdou je, že v poslední době má každý z nás svých neligových starostí požehnaně, a tak jsme ani nepostřehli, že krajní termín našeho utkání venku již dávno uplynul. Rozhodně jsme však nechtěli přijít o šest bodů, a tak jsme museli přistoupit na ultimátum, které znělo, že se bude hrát v neděli, v den konání IV. Pražského poháru. Tomu dal přednost pouze Prince, a tak jsme do Letňan dorazili ve čtyřech. A v jakém stavu. Rézovi a Polimu bylo na rudých očích hned vidět, že se na zápas připravili po svém, Keláč se předchozí večer popral na třídním srazu, protože se jakémusi háklivému provokatérovi nelíbilo, že balí jeho dívku, takže Kelimon má teď naražená žebra a hlavně zápěstí, no a zaneprázdněný Dundee se hned po příjezdu vyprázdnil a zanechal na místním hajzlíku nemalý suvenýr, aniž by se pozastavil nad tím, že v jindy tak nabitém Ojaji je podezřele prázdno. Nebylo divu, pro veřejnost bylo zavřeno, protože netekla voda, což obzvláště při splachování poněkud zamrzelo a celá toaleta se tak po zbytek večera stala neobyvatelnou. Tlačil nejen Dundee, ale i čas, a tak jsme na rozehrání dostali čtyři minuty, po kterých domácí nekompromisně oznámili, že se musí začít. Utkání od prvního vhozeného míčku připomínalo hru ztripované kočky s uondanou myškou, a i když se domácím občas podařilo v legu vstřelit čtyři branky, závěr opět patřil nám, takže první leg jsme ztratili až za stavu 0:6. Přitom jsme soupeřům dávali možnost zkorigovat výsledek, když prakticky od začátku nastupovali naši útočníci v obraně a zadáci v ofenzívě, ale nestačilo to. Nevím, jakou větší šanci jsme mohli protihráčům nabídnout, snad jen, kdybychom do zápisu místo Rézy napsali barovou stoličku. Ojaiští indiáni nám tři body zkrátka odevzdali, aniž by se o ně vůbec snažili bojovat. Tohle nebyl Ojai, to byl Ajaj. Takovéhle výpadky ale sami dobře známe, takže věříme, že letňanský tým může ještě překvapit. Takto však výkon celku, v jehož kádru figurují jména jako Hurikán, Bouře, Blesk či Tornádo opravdu připomínal pořádnou pohromu.

Jelikož Dee zrovna pracoval na svém ještě neotevřeném klubíku, do Neratovic odjel zbývajcí komplet našeho kádru. Poněvadž sme zde byli již v létě, neomylně sme netrefili a zabloudili (což se nám dokonce povedlo i v Praze), ale naštěstí sme dorazili poměrně včas. I proto nás překvapilo, že hospoda zela prázdnotou a nigdo se k nám, nehlásil, ani výčepák. Po necelé čtvrt hodce dorazilo soupeřovo mužstvo a chvíli poté i pifko. Celý boj se odehrával pouze na jednom stole, který se pěkně pohupoval při doteku a hrací plocha připomínala malý parčík. Což se vůbec nelíbilo Rezonátorovi a tak vyslal svého kapitána, aby s tím něco udělal. Ten zachoval rozvahu a předal poselství kapitánu soupeřů. Ten se ujmul činu, za což mu dík, a za chvilku vypadalo hřišťátko docela lépe. Samotná hra připomínala nedávný souboj s Ojají a ani dva ztracené zápasy nemohli zkazit dojem z i tak pěkného výsledku.

...

Tak je to tady! Poté, co před několika týdny prosákly první zvěsti o tom, že se městu Košík nepodaří nadále udržet svůj druholigový tým Kačabka B a po mnoha spekulacích, jež se šířily všemi tuzemskými médii, dostává tato provařená kauza konečnou podobu. Hostivařský celek s dlouholetou ligovou tradicí opravdu opouští kolébku novodobého foosballu a stěhuje se do nedalekých Malešic. Dobrou zprávou jistě je, že se podařilo udržet všechny opory týmu, včetně nadějného útočníka Rezka, o kterého se vážně zajímala pražská Sparta. Z přestupu nakonec sešlo, neboť letenský celek nedokázal Rezonátorovi nabídnout podobné platové podmínky, jako má u nás. Hned první zápas na našem novém domácím hřišti v music pubu BAMBOo byl šlágrem kola, utkaly se zde totiž dvě v tu dobu vedoucí mužstva druhé ligy. Teenagerům z Rytíře se začátek sezóny vyvedl a na jejich sebevědomí to bylo znát hned od jejich příjezdu. Přesto se nám soupeře podařilo zaskočit nízkou cenou točeného piva, a tak jsme první dva duely s přehledem vyhráli. V následujících třech zápasech bylo evidentní, že si hráči z Rytíře zvykli na nepřirozeně rovné stoly, a tak jsme zvítězili až ve čtyřkách, čímž jsme srovnali stav na 3:3. Následovala chvilka odpočinku, kterou domácí využili k chutnému posilnění se z pestrého výběru zdejší minutkové kuchyně, zatímco hosté vstřebávali neopakovatelnou atmosféru klubu, kochajíce se jeho originální výzdobou. Po krátkém flirtu s několika nezadanými modelkami, jenž sem chodí každý den po vyučování z nedaleké Střední Průmyslové Školy Sexuálních Praktik, jsme pokračovali. I další průběh utkání byl velice vyrovnaný a vedení v zápase se přelévalo ze strany na stranu, když se ustálilo v poměru 5:5. To byl čas pro Dundeeho, který v jedničkách nastoupil proti Oliwovi. První leg náš neobjevený talent jako vždy vyhrál, ale v těch následujících se zachoval jako správný hostitel a protihráči je doslova daroval, aby mu nepokazil nevyhnutelný celoživotní zážitek z prvního večera, stráveného v návykovém prostředí BAMBA. Když se poté zželelo soupeřů i Polimu s Rézou, byla to pro hosty poslední kapka. Většina Rytíře se neubránila tolika emotivně pozitivním podnětům najednou a slzy štěstí skrápěly naše ramena, když jsme se všichni objímali a slibovali si, že se na tomto místě budeme scházet každý čtvrtek na bodovaném turnaji kategorie D. Potom kluci poděkovali za nádherný večer a odjeli jedním z mnoha autobusových spojů, které jim bez ohledu na to, kde kdo bydlí, zajistili, že už za deset minut dávali doma dobrou noc. Štěstěna nám tentokrát nedala, a tak se musíme smířit s prvními ztracenými body v tomto ročníku. V BAMBU je však i prohrávat potěšením.

Tak ani ve druhém utkání v novém domácím prostředí se nám nepodařilo sebrat soupeřům body, ba co víc, dostali jsme pořádně na prdel. Narozdíl od předchozí prohry s Rytířem, kdy se vyrovnaný zápas rozhodoval až v samotném závěru, ve kterém měli více štěstí hosté, byla tentokrát převaha soupeře znát již od samého úvodu. První dva duely byly pro tento mač více než zásadními. Těsně jsme je projeli a při formě, ve které k nám Ještěrka dorazila, bylo jasné, že dotahovat náskok bude přetěžké, ne-li nemožné. Ani jeden ze čtyř našlápnutých protihráčů na chvilku nepolevil a dobře promazaný stroj v rouše ještěřím kráčel nekompromisně za třemi body a pak i dál. Zezadu, zepředu, obráceně, skupinově, jakkoliv -co střela, to gól. Proč drolit hulení drtičkou, když je po ruce kladivo. Tak mocnému náporu hostí jsme nedokázali vzdorovat a nechali se zlomit. Ať už na trojce stoprocentním Bláhou, který do týmu přišel před sezónou z prvoligového R.U.R., či zadákem Vlastou, jenž v obranném pásmu postavil neprodyšnou zeď, kterou dokázal prostřelit jen on sám, a to tak efektivně, že dával polovinu gólů v utkání. Soupeř nás zkrátka nepodcenil, ale zároveň si na nás věřil. A aby ne, když nás přehrával na všech frontách. Co naplat, může nás utěšit leda to, že stejně hrozivým výsledkem letos prohrál třeba i Rosengart. Po předvedeném výkonu je pravděpodobné, že si tým z centra Prahy první ligu brzy vybojuje a my se tak po třech společně strávených sezónách zbavíme dlouholetého rivala. Alespoň je tedy vidět, že od nás kluci z Ještěrky za ty tři roky ledacos okoukali.

Jako poslední z papírově slabších soupeřů v první půlce sezóny na nás čekali Ti Co Mrdají Tvojí Mámu, takže naši potenciální otčímové. Tímto faktem ani sibiřskou zimou, ve které každé naše odplivnutí zacinkalo, jsme se však nenechali vyvést z míry, a tak nás dostalo až místo, které mají mámošuci za domácí hřiště. Tím je Řetěz, nevelký bar nacházející se v pozadí motorkářského krámu, jenž najít bylo oříškem i pro tak bystré hochy jako jsme my. V něm tři originálně pojaté místnosti a dva standardně křivé stoly, nad nimiž se skvěly poháry ze zvučných akcí. Hned při úvodních dvou zápasech jsme pochopili, že nepatří domácím, nýbrž prvoligovým Czaras Hoolba. Možná se soupeři zalekli Rézy, třeba se jim třásly ruce jenom zimou, protože ze zdejších malých kamen se místo tepla linula spíše vůně dřeva a smůly a je také možné, že to byla právě soupeřova smůla. Pravdou je, že po takovémto výprasku nelze mluvit o nějakém štěstí. Netřeba rozebírat jednoznačné utkání, špatným výkonem jsme si prohráli akorát čtyřky. Přitom jsme po celý zápas nehráli lépe než proti Ještěrce a výsledek je přesto zcela opačný. Jednou dáš, příště dostaneš. Protihráčům nepomohl ani jejich rozjívený fanoušek, pokřikující nenáročná fotbalová hesla, z nichž za všechny reprodukuji jediné: "Volové, dejte jim, dyť to sou jenom béčka!". A právě ten den to byl také poslední zápas Kačabky B. Ale prosím vás, nepopotahujte, nerozpadáme se, jen se změnou domácího stadionu přišla pochopitelná změna týmového názvu. Takže pozor, propříště máte co dočinění s celkem bojujícím a doufejme, že vyhrávajícím pod hlavičkou BAMBOo CLANu.

...

...

Tak jsme se včera sešli v Bamboo k šestému derby proti řezníkům z Vočka. Kupodivu jsme jako Bamboo Clan nebyli domací, neboť jak všichni ví, svou základnu v Bamboo má pravě i náš dlouholetý rival. Atmosféra byla napjatá (jak už to u derby chodí) a chvílemi to vypadalo i na kontumaci, neboť ještě v sedm večer byly oba týmy jen ve třech. Vočkaři se sešli o něco dřive a mi měli vážně obrovský strach, neboť jak se již několikrát ukázalo, kontumace je nejlepši způsob, jak získat nějake body :o))) Naštěstí Poli dorazil asi jen o 3 minuty později a tak nám to soupeř ještě uznal :o))) Prvni půle byla hodně vyrovnaná, čímž nás soupeř nemile zaskočil a po prvních čtyřech zápasech byl stav nerozhodný 2:2. Pak přišly na řadu jedničky a na ty si z Vočkařů věřil Pepa, doufajíce, že nastoupi proti Dundeemu a bod tak s plnou samozřejmostí poputuje na jejich konto. O to větší bylo jeho překvapení, když se u stolu zjevil Poli. To Pepu rozhodilo natolik, ze mu zápas takřka odevzdal, sic se bil jak lev. I čtyřky byly napínavý a rozhodovaly se až ve třetím legu. Ani zde jsme však neposkytli soupeři potěšeni z výhry a tak jsme po první půli vedli 4:2. Druhá půle byla jak přes kopírák. Ve dvojičkách jsme si se soupeřem odnesli každý po dvou výhrách a tak se muselo rozhodnout v jedničkách, popřípadě ve volném nasazení, kdyby snad soupeř jedničky vyhrál. Na ty soupeř nasadil rozjetého Koreho, který to tam druhou půli začal neuvěřitelně sázet a tak důvěra v něj byla na místě. Jenže ani my jsme tento zápas nepodcenili a nasadili ostříleného borce Dundeeho, který se porval sam ze sebou a nakonec vydřel veledůležitou výhru. Tím pádem již bylo rozhodnuto a volné nasazení se již odehrálo ve volném tempu (spocený jak prasata) a konečný výsledek tak dostal podobu 4:8 z pohledu soupeře. Opět parádní derby okořeněné pohodou, která v Bamboo panovala. Správný krok zvolit si s největším rivalem stejné domácí hřiště :o))) Prostě luxus...

Další zápas v domácím prostředí jsme sehráli tentokrát proti Starejm Hadrum. Bohužel se nedostavila opora našeho týmu "Réza" alias "Rezonátor", jemuž soupeř neposkytl žádnou motivaci se na zápas dostavit a tak se dal předpokládat opravdu tvrdý mač :o))))) To se ukázalo již po první polovině zápasu, po které jsme vedli těsně 5:1. Jelikož jsme začali hrát až kolem půl deváté, odehráli jsme druhou půli ve spěchu a bez koncentrace, neboť se naši dva nejmenovaní borci (snad jen prozradím, že spolu bydlí na Barrandově) už viděli na gauči před televizí u (asi) čtrnáctého pokračování jednoho nejmenovaného seriálu (hraje tam K. Sutherland nějakýho poldu a všechno se to snad odehrává v jednom dnu nebo co..). a další nejmenovaný borec zase chvátal na výsledky soutěže Česko hledá Superstar (Dundee to nebyl..). A tak jsme soupeři dovolili stáhnout na 4:6 z jejich pohledu. To však bylo od soupeře vše a protože už bylo hodně pozdě a své televizní pořady jsme už nestíhali, v "klidu" jsme dohráli utkání na konečných 8:4 pro nás. Nakonec však vše dopadlo dobře, čtrnáctý díl byl nahrán na video a výsledky soutěže byly kupodivu následující den zveřejněny na internetu... :o)))

...

Poté, co jsme minulý týden zaváhali a pouze remizovali s LSD, přivítali jsme včera na domácím hřišti (v Bamboo - Počernická 473, Praha 10, každý čtvrtek turnaje..) :o))) hráče z Ojaie a bylo víc než naší povinností získat tři body. Ačkoli naše poslední měření sil jasně vyznělo v náš prospěch, soupeř přijel do Bamba nejen v dobré formě, což dokazují i výsledky v posledních kolech, kdy dokázal potrápit borce z Brazily či Ještěrky, ale navíc s novou posilou. Po prvních čtyřech zápasech jsme vedli 3:1 a vše nasvědčovalo splnění našeho cíle. Pak jsme si ale trochu zkomplikovali cestu za třemi body prohranými jedničkami, ale v zápětí přinesla klid do našich řad výhra ve čtyřkách. Bohužel ani v druhé polovině jsme nedokázali 100%ně bodovat a stav před jedničkami byl 6:4 v náš prospěch, což ale soupeři ještě dávalo teoretickou možnost odvézt si z našeho hřiště aspoň bod. Na jedničky nastoupil Rezonátor a všem ještě více napnul nervy, když první leg nekompromisně projel. Pak ale už i na něj bylo toho vzrušení trochu moc a tak zápas otočil do vítězného konce. Tím bylo o vítězi rozhodnuto a tak volné nasazení už jen dalo konečnou podobu výsledku, a to 8:4. Fanoušky, kteří se na nás jezdí dívat až z Košíku jsme tedy nezklamali a tak si troufám říci, že s nimi můžeme počítat i v příštích zápasech. P.S. Na zápasy hrané venku budou pro fanoušky vždy připraveny u Bamba dva autobusy . Odjezd půl hodiny před začátkem zápasu, cena jízdenky 3,50 Kč...

...

Pár dní již uběhlo od osudného večera a všichni netrpělivý fanoušci a fanynky ( ty hlavně ) se již ptají, kdeže to je ta reportáž. Jelikož jako nejlepshí hráč z domácí kádru jsem byl jmenován se tohoto nelehkého úkolu zhostit. Hned po úvodním hvizdu Se soupeři do sebe s vervou pustili a nic si nedarovaly. Výjimkou byl pouze kapitán domácích, který pustil. Dokonce dvakrát. Svou čest zachraňoval tedy při jednotkách a když se vyvedly i čtverky, bylo z toho pněkné vedení 4:2. Další průběh byl znovu (ne)vyrovnaný a nic nevyřešil. Na jedničky byla opravdu velká tlačenice, nakonec si účast vykřičel entuziastickým výkonem tříprstý a nastoupil. Dle výkonu asi naposled... Ve volném nasazení potvrdil svou formu domácí kapitán a tak si jedenáctý celek z naší tabulky veze překvapivý bod z našeho hřiště. Tři body tedy snad příště proti Brazile... :)

...

...

Přijel jsem ve 20:45 rovnou z práce, do nashí oblíbené domácí hospy s tím, zhe kluci uzh za sebou budou mít půlku zápasu a já to jen doklepu. Kdyzh sem přijel, tak mi kapitán oznámil, zhe se panu Rezkovi nikdo nedovolal, takzhe czekaj jen na mně(mimochodem sem je potkal před Boo s dopingem v ruce). Po posilnění venku sme shli hned hrát (bez jakéhokoli rozehrání). To zhe sme nebyli rozehraní se projevilo při prvních 4 zápasech, po kterých jsme prohrávali 3:1 s tím, že ten jeden jediný bod sme doslova vydřeli s Deem. Pak shel Poli na jedniczky, který(jako správný kapitán s přehledem vyhrál, ale cztyřky bez Rezonátora, se mnou(brankář) v útoku dopadli zle. Poloczas 2:4.V tuto chvíli si hosté asi uzh mysleli, zhe se snad i zachrání. Na druhý poloczas sem ukecal Poliho a shel sem hrát do útoku, kde hraju opravdu jen sváteczně (kdyzh vynechám fotbálek doma, který má do Rosentgardů v Bambu fakt daleko). Navzdory tomu se nám zaczalo dařit (a to tak zhe hodně), i kdyzh sme hráli proti předposlednímu týmu tabulky, tak sme všichni bojovali do roztrhání těla a uzh sme jim nedali ani zápas. Koneczný výsledek 8:4 tedy byl nakonec milosrdný k nám (na to jak jsme partii rozehráli). Kluci z hostujícího mužstva byli trochu smutný, jelikozh jsme je po poloczase namlsali a nakonec poslali do 3.ligy. Takzhe nemáte za co Woczkaři, jste zachráněný. :)

Kontumace...